KOMU HROZÍ WAREZ NEJVÍC: ZDROJ - ŽIVĚ.CZ

Warez: komu hrozí nejvíc
Autor: časopis Computer, Ondřej Bitto

Ve světě počítačů si lidé zvykli krást aplikace bez zábran, jedním z podnětů pro tuto činnost může být nefyzická podoba softwaru. Počítač jen tak někdo neukradne, ale proč by se uživatelé měli třást strachy před na první pohled nevinně vypadajícím kopírováním jedniček a nul?
reklama

Problém ilegálního softwaru provází éru osobních počítačů již od počátku. Vývojáři, kteří touží být odměněni za své úsilí, často narážejí na méně poctivé uživatele – zloděje aplikací. Typická obhajoba přívrženců nelegálně šířeného softwaru (takzvaného warezu) se zakládá na argumentech typu „Je to příliš drahé, raději si tohle cédéčko přepálím od kamaráda…“

Kudy tudy cestička…


Pokud uživatel zatouží po warezu, má na výběr hned z několika cest směřujících k jeho cíli. Za klasiku již můžeme považovat vystavení dat na veřejných FTP serverech, odkud si kdokoliv může zdarma a bez okolků stáhnout své potřebné. Bohužel i bohudík, záleží na úhlu pohledu, rychlost takovéhoto připojení nedosahuje závratných výšin, takže stažení jednoho CD nebo dokonce DVD zabere delší dobu. Řada FTP serverů dokonce funguje čistě pro tento účel, kdy se provozovatelé snaží zříct svého dílu odpovědnosti „pouhým“ poskytnutím nahrávání a stahování dat neomezenému okruhu uživatelů.

Jiná situace nastává v oblasti velice oblíbených P2P sítí, kde lze s trochou štěstí a umu stahovat data rychlostí v řádu megabajtů za vteřinu. Decentralizované výměnné sítě navíc mají větší šanci na přežití, než tomu bylo například v případě průkopnického Napsteru. V současnosti je řád věcí takový, že díky výměnným systémům DC++, BitTorrent, iMesh a jim podobným má každý uživatel warez na dosah ruky.

Lidé toužící po bezplatném zisku komerčního softwaru často sáhnou k přímému vyhledání warezu na internetu, načež jejich oblíbený vyhledávač promptně odpoví sáhodlouhým seznamem relevantních stránek. Většina cílových serverů však nic ze slibovaného obsahu nenabízí, naopak se zpravidla pouze snaží nastrčit do cizího počítače spyware či jiný škodlivý kód. Cesty warezuchtivého surfaře tak končí strastiplným odstraňováním nechtěně nabytého malwaru.

Na druhou stranu existují docela seriózní servery, jejichž stránky vyplňují informace o možnosti stažení softwaru z jiných zdrojů – za všechny jmenujme například proslulý www.phazeddl.com. Zde denně přibývají odkazy pro lehké získání warezu všeho druhu, oproti podobným službám navíc není zapotřebí žádná registrace ani instalace nebezpečných podpůrných aplikací. Namísto toho, aby autoři sami vystavovali nějaký warez, nevinně zprostředkovávají odkazy pro jeho stažení z volně dostupných webových stránek.

Prodej kradeného ve velkém

V médiích všeho druhu byla již několikrát věnována pozornost profesionálnímu prodeji ilegálního softwaru, přičemž se částky za jednu kopii pohybují v mnohem nižších úrovních než v případě originální aplikace. Policie se při odhalování ilegálního softwaru nejčastěji zaměřuje právě na takovéto velké ryby, které s warezem obchodují ve velkém. Domácí uživatelé s několika přepálenými médii tak zatím mohou v českých luzích a hájích poměrně (tedy ne zcela) klidně spát.

Profesionální nabídky warezu se běžně šíří hromadnými e-maily, kdy tato pošta osloví velice široké spektrum potenciálních zákazníků. Ačkoliv drtivá většina uživatelů odolá této lákavé anonymní nabídce, vždy se nalezne určité procento, které bez skrupulí sáhne po na první pohled velice výhodné ceně. Spam s nabídkou warezu s sebou bohužel nese ještě jeden vedlejší (d)efekt: o možnostech snadného získání ilegálního softwaru se chtě nechtě dozví i ti, kteří mu prozatím příliš neholdují, ovšem zakázané ovoce jim do budoucna velice zachutná…

Warez skrývá nebezpečí

Ponecháme-li na chvíli stranou etické hledisko rozkrádání softwaru, můžeme prozkoumat i stránku technických rozdílů mezi pirátskou a originální podobou aplikace. Při stahování ilegálního softwaru z pochybných a zakalených vod internetu si uživatel nemůže být jist, zda piráti do „své“ verze nepřidali ještě nějaké funkce navíc – třeba možnost otevření zadních vrátek na cílovém počítači.

Podobně je tomu také v případě softwarového oživování již nefunkčního sharewaru, protože s nejrůznějšími cracky a keygeny můžete nádavkem získat také trojského koníka. Ano, jsou to přesně ty podloudné stránky vyžadující nejprve vypnutí firewallu, stažení a spuštění podpůrného prográmku či ActiveX prvku, který se pak již za vašimi zády postará o nemilé překvapení.

Další markantní rozdíl spočívá v technické podpoře, která je charakteristická právě pro legální software. Pokud budete volat nebo jinak komunikovat s výrobcem, prakticky vždy musíte uvést nějaký důkaz toho, že jste legálním uživatelem. Jako příklad stačí uvést ověřování pravosti operačního systému Windows při stahování aktualizací ze serveru společnosti Microsoft.

Legálně… a třeba zadarmo

Pokud nechcete určitý software kupovat, můžete se poohlédnout po nějaké volně šiřitelné alternativě. Ukázku takovéhoto řešení představuje například pořízení kancelářského balíku OpenOffice.org namísto Microsoft Office – nejčastěji používané textové procesory Writer a Word jsou totiž ve velké míře kompatibilní.

Rozličné freeware aplikace jsou schopny velice dobře konkurovat placeným kolegům a vyvrací mýtus, že co je zdarma, není kvalitní. Freeware samozřejmě představuje pouze jednu z volně použitelných licencí, existují také jiné zajímavé možnosti. U freewaru uživatel nesmí měnit žádnou část aplikace, to však neplatí například u public domain, kdy autoři svůj výtvor dávají v plén – napospas libovolným úpravám. Popularitě se těší i rozmanitý software šířený společně se zdrojovými kódy.

Provozování ilegálního softwaru je samozřejmě neméně trestné než jeho šíření, takže pro své čisté svědomí a podporu dalšího vývoje aplikace byste měli kupovat originál. Kromě jiného to může mít i pozitivní dopad na pracovní výkonnost – pevný disk vás totiž nebude neodolatelně svádět nečestně pořízenými tunami filmů, her a dalších programů…