CO JE WAREZ:PODLE WIKIPEDIE

Warez
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Warez je termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno v rozporu s autorským právem. Slovo bylo vytvořeno z anglického slova wares (zboží, zřejmě v souvislosti se slovem softwares) způsobem tzv. leetspeaku. Podle druhu bývá někdy warez rozdělován na gamez (počítačové hry), appz (aplikace), crackz (cracky) a také moviez (filmy). Nejčastějším způsobem šíření warezu je dnes hlavně Internet.

S warezem je spojena dosti výrazná internetová subkultura a slovo warez se kromě označení samotných dat používá i pro tuto kulturu.

Lidé, kteří zacházejí s warezem, bývají označování jako počítačoví piráti. Toto expresivní označení prosazují zejména organizace zastupující zájmy držitelů autorských práv.
Způsob činnosti

Typický průběh šíření warezu vypadá zhruba takto:

1. Je vydána nějaká očekávaná verze komerčního software.
2. Warezová skupina využije svých kontaktů k tomu, aby získala kopii ještě před vydáním (nebo odcizí CD z továrny, kde se vyrábí).
3. Software je předán zkušenému programátorovi (crackerovi), který ze softwaru odstraní ochranu proti kopírování.
4. Takto upravený software je předán tzv. kurýrovi, který ho rozšíří na mnoho FTP serverů.

Výsledkem je, že nelegální kopie programu se běžně objeví ve stejný den jako oficiální vydání (tzv. den 0, 0-day), někdy dokonce ještě dříve.

V současnosti význam uvedené distribuční cesty warezu klesá. Především u filmů se řádově větší objem dat (i děl) šíří po P2P sítích. Warezové skupiny se ale dosud občas podílejí na prvotním zveřejnění ripu.

Warezové verze komerčního software jsou typicky vydávány ve dvou podobách: plné a tzv. rip (ořezané). Rip-verze je menší, neobsahuje zbytečné části, např. PDF příručku, v případě počítačových her v rip-verzi obvykle chybí vložené videosekvence, některé části jsou také někdy před distribucí zkomprimovány (např. do MP3) a uživatelé je musí před použitím dekomprimovat. Plné verze se obvykle šíří jako obrazy CD či DVD disků (tzv. BIN, ISO, CCD či MDF soubory).

Velká část warezu je distribuována tak, že uploader (ten kdo soubory poskytuje ostatním) odešle soubory s tímto obsahem na nějaký server poskytující úložné místo pro data; v současnosti mezi nejoblíbenější patří RapidShare. Kvůli tomu, že tyto servery mají omezení na velikost jednoho souboru, se soubory vetšinou rozdělí pomocí komprimačních programů jako WinRAR na menší kousky a celý RAR soubor se zahesluje (aby se správci nemohli podívat, co v souboru je a nesmazali ho). Tato forma distribuce je zvlášť oblíbená na takzvaných warez fórech a weblozích.

Filmové pirátství

Kolem roku 1998 se začaly objevovat nelegální kopie očekávaných filmů ještě před jejich premiérou (např. film Prci, prci, prcičky). Ty se šíří v různých podobách (nejčastěji XviD, DivX, VCD atd.), přičemž podle toho, jak vznikly, se rozlišuje několik druhů:

* „Cam (též Kinorip)“ (velmi běžný) – některý z diváků nahraje film promítaný v kině na videokameru. Taková kopie má obvykle velmi špatnou kvalitu, někdy se před objektivem objevují siluety diváků z nižších řad, zvuk je nekvalitní apod.
* „Telesync“ (běžný) – obdobně jako kinorip je obraz nahrán kamerou z promítaného obrazu, ale zvuk je nahrán odděleně profesionálním mikrofonem, přičemž zvuk je s obrazem později sesynchronizován.
* „Telecine“ (vzácný) – film je snímek po snímku převeden z filmového pásu do digitální podoby, pomocí specializovaného zařízení, podobného tomu, kterým se profesionálně převádí filmy do digitální podoby na DVD.
* „Workprint“ (vzácný) – dřívější verze filmu, obvykle ještě bez některých dodatečných efektů, často se liší od konečné podoby.
* „Screener“ (běžný) – první vydání filmu na VHS, posílané např. kritikům pro recenzování apod. Taková kopie obvykle obsahuje zprávu typu „sledujete propagační verzi filmu, pokud jste tento film zakoupili v obchodě, kontaktujte prosím 1-800-NO-COPIES.“
* „DVDScreener“ (běžný) - screener pořízený z DVD (výhodou je lepší kvalita)
* „DVD-RiP“ (velmi běžný) – Konečná verze filmu ochuzená o bonusy typu „Film o filmu“. DVD-Rip obsahuje film typicky jen s jednou zvukovou stopou. Podobně jako u předchozích variant i DVD-Rip bývá obvykle převedený do efektivnějšího datového formátu (nejčastěji MPEG-4), aby nezabíral zbytečně moc místa jako DVD-R. Nelegální kopie jsou typicky šířeny ještě před tím, než je film k dispozici v příslušném regionu (viz regiony DVD).
* „DVDR“ (běžný) – Kompletní konečná verze filmu včetně všech bonusů. Bývá zachována nejen DVD kvalita obrazu ale i datový formát (MPEG-2). Je to v podstatě přesná kopie DVD obvykle upravená tak, aby její použití nebylo omezeno jen na některé regiony, a aby neobsahovala žádné ochranné prostředky proti kopírování či samotnému použití.
* „HD“ (zatím méně běžný) – film ve vyšším rozlišení (a vyšší kvalitě), než DVD (HD = High definition). Typicky jde buď o 720p, 1080i nebo 1080p rozlišení, tedy o formáty 1280x720 respektive 1920x1080. U širokoúhlých filmů je horizontální rozlišení zachováno, vertikální pak může být nižší. Zdrojem je typicky Blu-ray disk, kdy film je převeden do efektivnějšího datového formátu (většinou H.264) a rekompresován, aby se vešel na DVD (pro 720p stačí většinou jednovrstvé médium, pro 1080i a 1080p už je potřeba dvouvrstvé).

Motivace a etická stránka warezu

Na rozdíl od pirátských prodejců CD nemají warezové skupiny ze svého počínání žádný finanční zisk. Motivace těchto skupin může být různá, obvykle je založena na „pověsti“ – skupiny mezi sebou soupeří, co nejdřívější kvalitní vydání je v komunitě vnímáno jako úspěch.

Mnoho uploaderů však také sdílí warez na serverech RapidShare, protože tím získávají výhody pro stahování jiných souborů od někoho jiného. Některé servery došly dokonce až tak daleko, že za toto stahování platí (např. český systém hellshare.com).

Oproti jiným porušením zákona (např. krádeži) je porušování autorského práva vnímáno mnohem rozporuplněji, zvlášť když z něj pachatelům neplyne finanční prospěch. Členové warezových skupin často vnímají svoje jednání jako prospěšné. Ospravedlňují se např. údajnou nemožností vynucování autorských práv a nespravedlností nemožnosti sdílet informace s těmi, kteří si je nemohou dovolit získat jinak. Tvrdí také, že vydání warezové verze může ve skutečnosti zvýšit hodnotu software tím, že se zvýší jeho popularita.

Také mnoho uživatelů, kteří software získávají z warez zdrojů, je přesvědčeno, že nikomu neškodí. Argumentem např. je, že kdyby software nezískali jako warez, jistě by si jej ani nekoupili. Tedy tvůrce programu o nic nepřišel.

Legálnost

Ve většině západních zemí je tvorba a distribuce warezu nelegální, v chudším třetím světě či komunistických zemích však bývá buď zcela legální, nebo přinejmenším volně trpěná až zcela ignorovaná.

V Česku je kopírování a šíření autorských děl bez povolení autora trestný čin (Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi, § 152 TrZ), který se trestá odnětím svobody až na dvě léta (nebo na šest měsíců až pět let pokud tak pachatel konal ve značném rozsahu) nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

Použití jiného autorského díla než programu či elektronické databáze pro vlastní potřebu je však v Česku legální i bez svolení autora. Tedy např. stažením filmu a jeho užitím pro vlastní potřebu není český zákon porušen, třebaže film je šířen v rozporu se zákonem[1].

Boj proti warezu

Zastavit nelegální šíření souborů je nemožné, přesto se v poslední době snaží vydavatelé a internetový provideři spolupracovat ve snaze o co největší omezení. Počítačové hry jsou opatřovány stále lepšími ochranami, DVD filmy pak tzv. Regional lockout. Internetový provideři pak přistupují k blokování P2P portů. Policie sleduje lidi na P2P sítích s největším množstvím sdíleného obsahu a největším datovým traficem. V médiích se objevují i případy sdílení warezu na vysokých školách a to díky rychlosti tamních sítí a nezatíženosti omezeným datovým přenosem (tzv. FUP)[2].